19 prosince, 2025 
Lucie Černá 
7 minut čtení 
Morčata nejsou jen roztomilé chlupaté brambůrky. Jsou to společenská, zvídavá a citlivá zvířátka, která mezi sebou vedou překvapivě bohatý svět komunikace. Morče domácí, jaké známe dnes, má za sebou dlouhý vývoj od svého divokého předka morčete divokého. Domestikace výrazně ovlivnila nejen to, jak morče vypadá, ale také chování, schopnost komunikace a vztah k nám lidem. Pojďme se tedy ponořit do světa morčat a do jejich historického vývoje. Porovnáme si morčata domácí a morčata divoká a vysvětlíme si, jak se jejich chování změnilo v průběhu tisíciletí soužití s lidmi.
Co je to domestikace?
Nejprve se podíváme na to, co je domestikace. Domestikace nebo také zdomácnění je postupné, člověkem řízené přetváření divokých zvířat na domácí, která jsou schopna žít s námi a poskytovat nám užitek nebo společnost.
Původ morčete domácího
Morče domácí má své kořeny v Jižní Americe, odkud se rozšířilo do celého světa. Za jeho předka je nejčastěji považováno morče divoké (Cavia aperea), které obývá andské oblasti porostlé travou a křovinami. Někteří badatelé ale připouštějí, že k domestikaci mohl přispět také druh zvaný morče horské (Cavia tschudii).
Oproti ochočeným morčatům domácím se morče divoké vyznačuje odlišnou tělesnou stavbou. Je štíhlejší, delší a díky tomu i hbitější a rychlejší. V dospělosti váží zpravidla jen 400–700 gramů, takže působí menším dojmem než dnešní morčata chovaná v domácnostech.
První doklady o tom, že lidé začali morčata chovat, pocházejí z období mezi roky 1000 a 500 před naším letopočtem. Inkové si jich cenili nejen jako zdroje masa, ale také je využívali při rituálech a pohřebních obřadech. V některých částech Jižní Ameriky se morčata chovají pro maso dodnes. U nás v Evropě se ale morčata stala především oblíbenými domácími mazlíčky.
Zajímavost: Morčata patří do řádu Hlodavci, podřádu Dikobrazočelistní a do čeledi Morčatovití. Lidé si často mylně myslí, že nejbližší příbuzné druhy morčat jsou myši či křečci, není to ale pravda. Nejbližší příbuzní morčat jsou například dikobrazi, kapybary nebo například činčily.
Cílený chov morčat domácích začal na přelomu 19. a 20. století, zejména ve Velké Británii, kde také vznikly první chovatelské standardy, které určovaly vzhled a základní znaky jednotlivých plemen. Postupně se domácí morčátka rozšířila do dalších zemí Evropy. Jednotlivé země mají své chovatelské kluby a svazy, kde se sdružují chovatelé morčátek. I u nás v České republice máme Klub morčat, který eviduje a vzdělává chovatele a rozšiřuje povědomí o morčatech mezi veřejnost.
V dnešní době existuje již celá řada plemen morčat a také velké množství barevných kombinací a kreseb srsti.
Jaké chování domácí morčata vykazují a jak se změnilo vlivem domestikace?
I přesto, že byla morčata domestikována, jejich základní chování zůstalo podobné jejich divokým předkům. Přesto vědci mezi nimi objevili klíčové rozdíly:
- Morčata domácí jsou mezi sebou méně agresivní a více projevují pozitivní sociální chování. Například o sebe navzájem pečují. Čistí si očička či ouška.
- Vlivem domestikace zvládají morčata domácí mnohem lépe stres, což je důsledkem dlouhodobého života po boku člověka.
- Vydávají mnohem častěji a mnohem více zvuků než jejich divocí příbuzní.
- Domácí morčata v některých výzkumech vykazují mnohem lepší schopnosti učit se a orientovat se.
Kdy je morče aktivní?
Morčata jsou nejčilejší za svítání a navečer. Říkáme, že jsou soumračná zvířata. Přes den odpočívají a v noci spí stejně jako my lidé.
Morče a hloupé? Nesmysl!
Vědecké studie ukazují, že domácí morčata domestikací rozhodně “nezhloupla”, ba naopak. V pokusech, které zkoumaly morčecí chování, se zjistilo, že domácí morčata jsou sice pomalejší než ta divoká, ale díky své inteligenci dokázala úkoly vyřešit rychleji.
Morče je společenské zvíře
Morčata jsou společenská zvířata. Jejich předci žijí v přírodě v malých skupinkách, nejčastěji v takzvaných harémech (jeden samec a několik samic). Tento způsob po nich přejala i morčata domácí. Morče by tak mělo mít vždy k sobě alespoň jednoho parťáka stejného druhu. Morčata si ve skupině mezi sebou vytváří hierarchii, komunikují spolu a často o sebe vzájemně pečují.
Morče a jeho jazyk
Nemusíte se bát, že by o sobě morčátka neuměla dát vědět. Ke komunikaci jak mezi sebou, tak s námi využívají velkou škálu hlasitých i tišších zvuků. Zvuky slouží k vyjádření emocí. Díky těmto zvukům vám dokáží říct, že mají hlad, že jim je s vámi dobře, že jsou šťastné nebo když je něco štve. Pozorováním a poslechem svých morčat brzy zjistíte, co který zvuk vyjadřuje a naučíte se s nimi komunikovat. Podrobně si zvuky rozebíráme v článku ZVUKY MORČAT: Pojďme porozumět řeči morčat. Kromě zvuků také používají ke komunikaci řeč těla, o které si více říkáme v článku ŘEČ TĚLA MORČAT OD A DO Z: Co nám říkají morčata beze slov?.
Morče domácí nepatří do volné přírody!
Bohužel existují lidé, které po nějaké době morčátka omrzí a rozhodnou se, že je vypustí do volné přírody. To je obrovská chyba a vážné ohrožení života zvířete!
Morčata domácí nejsou schopna ve volné přírodě přežít! Jejich těla a instinkty jsou plně přizpůsobeny umělým domácím podmínkám. Nemají potřebné schopnosti pro přežití ve volné přírodě.
- Nedokáží se dostatečně chránit před predátory. Často jsou díky svému zbarvení snadno viditelné a spolu se sníženou ostražitostí se mohou stát snadnou kořistí.
- Domácí morčata jsou náchylná na zimu nebo přílišné horko.
- Ve volné přírodě si sama nedokáží zajistit dostatek vhodné potravy.
Pozor! Vypuštění morčete do volné přírody je nejen nezodpovědné, ale i trestné. Pokud se o takovém případu dozvíte, neváhejte kontaktovat Policii ČR nebo příslušný orgán ochrany zvířat.